O Itálii se ne nadarmo říká, že je kolébkou evropské kultury. Vždyť má za sebou bohatou historii počínající již etruskou a římskou civilizací s následným obrovským rozvojem během středověku a renesance. Téměř nikde v Evropě nenajdete tolik zachovalých historických památek či uměleckých děl nepoznamenaných pozdějšími necitlivými zásahy. Itálie ale nejsou jen památky Říma, Florencie či dalších světoznámých měst. Itálie je také starobylá architektura vsazená do jedinečného přírodního prostředí. Povrch Apeninského poloostrova je totiž převážně hornatý a tomu byla v historii přizpůsobena i výstavba hlavně malých měst a vesnic. Obzvláště na venkově najdete nesčetná opevněná městečka postavená na vrcholcích vysokých pahorků či naopak zaříznutá do hlubokých údolí, městečka tvořící mnohdy i bizardní krajinné prvky. Středověcí stavitelé hledali pro stavbu lidských sídel výhodná místa, dobře chráněná před nepřáteli a díky jejich umu přežila tato města celá staletí. Ne vždy však dokázali odhadnout sílu přírody, městečko Civita di Bagnoregio je toho důkazem.
Booking.com
Při cestách do zahraničí nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění. Já používám tento srovnávač, vřele doporučuji.
Opevnění vytvořené samotnou přírodou
Civita di Bagnoregio je přitom pro návštěvníky opravdovým lákadlem. Město založené před 2 500 lety Etrusky, postavené na vysoké skále, obklopené hlubokým údolím přítoků řeky Tiber, působí ohromujícím dojmem. Stojíte na kraji dlouhé lávky, která je jedinou přístupovou cestou do města, před vámi se jako obrovská pevnost ukazují starobylé domy ve své původní podobě a v dáli vidíte bílé skály nepřístupných svahů Valle dei Calanchi. To musí být snad dílo samotného ďábla, mihne se vám hlavou. Nápad měli staří stavitelé skvělý, město bylo přístupné jen po jednom jediném mostě, a tak nebyl problém jej snadno ubránit před nepřáteli. Příkré svahy skalnatého pahorku jsou nepřekonatelné pro pěšího, natož kdysi pro ozbrojené jezdce na koních.
Umírající město Civita di Bagnoregio
S jednou věcí však nikdo nepočítal. Skála z tvrdé vulkanické horniny, na které město stojí, má měkké jílovité podloží, a tak začalo postupně docházet k nepředvídatelným sesuvům půdy. Civita se tak postupně začala rozpadat a lidé ji pomalu opouštěli. Kdo by se chtěl uprostřed noci probudit a vidět, jak se jeho nebo sousedův dům propadá do hlubin? Říká se, že nikdo nedokáže odhadnout dne ani hodiny, kdy k sesuvu dojde a další část města nenávratně zmizí. Populace města tak postupně klesala a Civitě se začalo říkat umírající město – „Citta che muore“.
Necháváme auto na okraji sousedního města Bagnoregio a již pěšky se dostáváme k lávce překonávající hluboké údolí. Dříve zde stál kamenný most, ten se ale stal obětí jednoho z mnoha sesuvů, a tak musela být v 60.letech postavena nová betonová lávka. Fouká silný vítr, blíží se bouřka. Skály tvořící kulisu města křižují blesky, 250 metrů dlouhou lávku překonáváme velmi rychle, stejně nás ale v posledních metrech zkrápějí veliké těžké kapky. Silueta města za letní bouřky vypadá opravdu ďábelsky. Ve městě se schováváme po různých dvorcích a výklencích domů, bouřka se však neustále vrací, a poznamenává tak celou naši návštěvu.
Město je přístupné pouze po jedné lávce
Město, kde se zastavil čas
Po překonání vstupní brány se ihned ocitáme v jiném světě. Středověké prvky se mísí se zbytky antických sloupů a starověkých náhrobků, v úzkých uličkách, dlážděných věky uklouzanými kameny nebo dokonce pokrytých pouze udusanou hlínou, se před deštěm schovávají toulavé kočky, proudy vody zalévají neuvěřitelné spousty květin v obrovských květináčích v průčelí starobylých domů. Nacházíme neskutečné množství malebných zákoutí. Právě díky erozi, několika zemětřesením a častým sesuvům půdy zde nedošlo po celá staletí k žádné výstavbě, a tak byl středověký vzhled města zakonzervován až do současnosti. Dnes nás Civita di Bagnoregio, jako jedinečný svědek času, umožňuje přenést se do dávných dob, unášet se bez jakéhokoliv vyrušování fantazií a představit si život v dobách středověku.
Město je plné romantických koutů
Hned za vstupní branou přicházíme na náměstíčko Piazza Colesanti. V útrobách starých kamenných domů se ukrývají bary a tratorie s tradiční kuchyní nebo malebné prodejny suvenýrů či galerie. Obchůdky a restaurace přitom město vůbec nenarušují, vše vypadá jako by tu bylo odjakživa. Pokračujeme na druhé, hlavní náměstí Piazza Duomo Vecchio, které je srdcem celého města. Dominantou tohoto náměstí je kostel Chiesa San Donato z 15.století. Zde je dějiště veškerého kulturního dění – v létě při historických slavnostech se náměstíčko zaplní stánky kupců a řemeslníků, v zimě naopak ožije herci předvádějícími živý betlém. Během různých svátků a událostí ve městě jsou uličky plné návštěvníků, ani nepoznáte, že je město vlastně opuštěné.
Romantická zákoutí s barevnými květinami
Procházíme uličkami a pozorujeme omšelé fasády domů tolik kontrastující s barevnými květy oleandrů a dalších středomořských rostlin. Obdivujeme čistotu architektury nezničené zásahy moderní doby a přemýšlíme, jak dlouho zde ještě starobylé paláce vydrží, než podlehnou zubu času. Husté větve břečťanů si razí cestu po zdech opuštěných domů, a i ony tak přispívají k další erozi. Bujná vegetace postupně pohlcuje umírající město, které drží při životě pouze neustávajícím zájmem turistů.
Domy jsou dnes sídlem obchůdků se suvenýry a četných barů
V okolí města najdeme rozsáhlou pustinu
V místě zvaném Belvedere se nám otevírá pohled na hluboké údolí s bílými skalami v dálce. Valle dei Calanchi. Bezútěšná divoká krajina, bez lidského osídlení, obklopuje ze tří stran pahorek s Civitou. Slovo calanchi je v italštině pojem označující zemi silně poškozenou erozí. Tento termín můžeme přeložit jako „špatné země“, „badlands“. Je to krajina s velmi suchým terénem a zemědělsky nevyužitelnou půdou, obvykle vyprahlá pustina silně zužovaná větrem a suchem. Samotný pohled na tuto krajinu poskytuje dostatek důkazů, proč je město Civita di Bagnoregio odsouzeno k postupnému zániku. Nejen děti si při pohledu do dálky mohou připadat jako by byly na samotném kraji světa u pekelných bran.
Vracíme se zpátky a seznamuje se s historií postupného vysídlování města. Staří Etruskové a Římané podnikli řadu opatření proti erozi, byli si totiž vědomi, jaké následky může působení větru a deště mít. Bohužel v dobách středověku se na ně zapomnělo a přírodní síly začaly mít postupně na vrch. Vítr, déšť a občasná zemětřesení nakonec v 16.století prorazila vrchní pevnou vulkanickou horninu a nastal počátek konce. Začalo docházet k propadům půdy v různých částech města a ničení celé řady domů, naštěstí nejsou z historie známé nějaké velké oběti na životech. Vedlo to ale k postupnému odchodu části obyvatel v několika vlnách – nejprve po zemětřesení v roce 1695, pak v roce 1730, kdy se zřítila celá jižní část města, a nakonec v roce 1819, kdy i geologové zjistili velkou nestabilitu terénu, a doporučili tak zbývajícím obyvatelům město opustit. Samozřejmě některé rodiny to odmítly a jejich potomci zde žijí dodnes. Jejich počet se ale dostal v současnosti na pouhých 11 stálých obyvatel.
Krajina poškozená erozí v okolí města
Jedním z domů, které byly v minulosti zničeny, byl i dům svatého Bonaventury. Tento známý světec se narodil ve vedlejším městě Bagnoregio a právě zde v Civitě měl svůj dům. V mládí jej zázračně uzdravil František z Assisi, a tak se stal jeho příznivcem. Svatý Bonaventura po Františkově smrti zreformoval řadu řádů žebravých mnichů – františkány nebo třeba dominikány, a tak zabránil jejich zániku.
Prohlídka města Civita di Bagnoregio je u konce, na nás zanechala velký dojem. Představujeme si život běžného obyvatele, který přišel během jedné jediné noci o střechu nad hlavou a byl rád, že přežil. Představujeme si, jak musel na vědy neznalé obyvatele propad půdy pod jejich domy tenkrát působit. Nedivil bych se, kdyby si to spojovali s působením samotného ďábla nebo trestem božím. Pomalu procházíme zpět po lávce k parkovišti a neustále se ohlížíme zpět na umírající město. Civita di Bagnoregio se loučí a my doufáme, že se sem někdy vrátíme a město ještě najdeme na svém místě.
Silueta města je jako z pohádky
Booking.com
Při cestách do zahraničí nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění. Já používám tento srovnávač, vřele doporučuji.
Infobox: Město Civita di Bagnoregio najdeme v regionu Lazio, kousek od hranic s regiony Umbria a Toskánsko. Město leží zhruba 100 km od Říma a 200 km od Florencie. Je přístupné ideálně z dálnice spojující právě tato dvě města. V okolí nalezneme řadu dalších přírodních a kulturních zajímavostí. Za zmínku stojí jezero společného původu Lago di Bolsena, které je vhodné na koupání či řada termálních pramenů u města Viterbo. Trojice městeček Sorano, Pitigliano a Sovana představuje další zachovalá historická města postavená na vulkanických horninách, kde se nachází kromě nádherných historických staveb také řada památek etruského původu, včetně vzácných chodeb a jeskyní vytesaných ve skalách. Kousek odsud se jsou také asi nejznámější termální prameny Toskánska – Saturnia. Město Orvieto je zase známé monumentální bohatě zdobenou bazilikou. Vesnička Bomarzo jižně od Civity nabízí unikátní park se sochami různých příšer z roku 1552. Vodopády Cascate delle Marmore u města Terni ukazují um starověkých Římanů, kteří zde vytvořili zajímavý systém na odvodnění zamokřené krajiny.
