Kontrast mezi hlavním městem a venkovskými oblastmi je v chudších státech dost veliký. Z kaňonu Matka, který se nachází u hlavního města Skopje jsme se vydali směrem na západ k hranicím s Albánií se zastávkou v NP Mavrovo. Zde jsme nalezli sice nádherné jezero uprostřed vysokých hor, ale bohužel turistické centrum parku na nás působilo značně opuštěným dojmem. Posuďte sami…Booking.com


Vesnička Galičník je známá tradičním svatebním dnem – jeden den v roce se promění ve velikou svatbu třeba i 500 párů. V tento den se sem sjíždí neuvěřitelné množství návštěvníků, ceny strmě rostou a v oblasti doslova není k hnutí. Tato tradiční akce se koná vždy v létě a díky popularitě této tradice i v zahraničí přitahuje Galičník kromě místních i spousty turistů. Pokud sem však přijedete na začátku září, najdete ospalé a opuštěné vesnice, ve kterých se plouží pouze několik místních obyvatel a jedinými turisty jsou potulní psi, kteří vás věrně doprovází na každém rohu.

Galičník se nachází v jednom z makedonských národních parků. Ten je pojmenován podle jiné vesnice ležící u stejnojmenného jezera – Mavrovo je správní centrum oblasti, ale nic moc zde opravdu nenajdete.  Přitom se sem dostanete celkem pohodlně – ze Skopje vede dálnice přes město Tetovo, známé obrovskou albánskou „většinou“ a pozoruhodnou barevnou mešitou (Šarena Džamija), až do dalšího města Gostivar, kde zatím končí. Nížina kolem řeky Vardar se tu začíná zvedat a silnice vás přes řadu zatáček dovede do sedla, odkud dále pokračuje do Ohridu. Kratší odbočka klesá právě do Mavrova.

Při klesání z tohoto sedla se před vámi otevírá nádherné stejnojmenné jezero obklopené vysokými horami. Nejprve minete vesničku Mavrovi Anovi a vydáte se odbočkou do vesničky Mavrovo, která leží přímo u jezera. Zaujme vás potopený kostel, který je v současné době přímo v jezeře, ale kdysi býval na souši. My jsme po příjezdu hledali nějaké centrální parkoviště, odkud bychom se vydali na obhlídku okolí, ale bohužel kromě pár osamocených restaurací, pravoslavného kostela a opuštěných budov jsme nic moc neobjevili. V Mavrovu není ani žádná stezka pro pěší, pokud se tu chcete pohybovat pěšky, musíte po silnici za doprovodu místních psů.

Nezapomeňte na cestovní pojištění. Srovnávač pojištění najdete tady.

Neznamená to ale, že tady nic zajímavého není. Najdete tu jeskyni Šarkova dupka, pravoslavný kostel Svatého Mikulášek (Nikola) a samozřejmě i ruiny kostela, který je v současnosti ve vodě. Nad vesnicí je několik hotelů a sjezdovek, které jsou ale využívány převážně v zimě – mimo sezonu zejí zcela prázdnotou. Pokud chcete opravdu obdivovat místní nádhernou přírodu, musíte vyjet až nad Mavrovo směrem do vesničky Galičník.

My jsme přijeli již za pozdního dosti studeného odpoledne a mnoho jsme ze zdejších krás neviděli. Jeskyně byla zavřená a stálo zde černé na bílém, že klíče jsou v informačním centru v obci Mavrovi Anovi, kam se nám již nechtělo vracet. Nakonec jsme skončili v místní pěkné restauraci a ochutnali tradiční pokrmy doslova za pár korun. Zvítězily Tavče Gravče – tradiční makedonské zapečené fazole a burek, kterého jsme měli až dost.

Nocleh jsme měli zamluvený v malé vesničce Vrben u moc milého manželského páru, který odešel na důchod z Tetova za klidem místní přírody. Zajímavé na této vesnici byla téměř stoprocentní zaměstnanost v místní elektrárně. Naše děti se hned v domě uvelebily a staly se miláčky místní paní hospodyně, která nám okamžitě začala smažit palačinky a vařit čaj s domácí mateřídoušky.

Národní park Mavrovo je ideální pro milovníky klidu v nezničené přírodě. Těm mohu pobyt zde jen a jen doporučit. Pro nás tu byl až moc velký klid. Pokud se sem vydáte, nezapomeňte navštívit vesničku Galičník, kterou jsme my již nestihli. Dalším cílem, který nesmíte vynechat je klášter Sv.Jan Bigorski, o kterém napíši v dalším příspěvku.

A nyní již pár tipů na ubytování:

Apartment  Ana Marija

Apartement Suzana

Hotel Radika

Hotel Andrey

Hotel Tutto

Hotel Korab Trnica

Radika View House

The House of the Myiaks