Vždycky mě lákaly zapadlé kouty Evropy. Na samostatnou dovolenou v Rumunsku jsme si ale zatím netroufli. Ne že bychom se báli, ale vždycky se našly lákavější destinace a hlavně v Rumunsku je všechno hodně daleko od sebe a silnice pomalé. To s dětmi není moc výhodné. Když už jsme ale byli v Maďarsku, proč se kousek za hranice nepodívat. V článku se dozvíte také něco o silničních poplatcích v Rumunsku.Booking.com
Cesta k rumunské hranici
Pokud budete na východě Maďarska, nabízí se obětovat zhruba 2 hodinky jízdy a podívat se na Rumunsko, které odsud již není daleko a nabízí úplně jiný zážitek než střední Evropa. Samozřejmě se jedná pouze o zlomek tohoto zajímavého státu, ale krátká návštěva Rumunska určitě stojí za to. Pokud byste byli v termálech v Hajdúszoboszló, pak je to sem na hranici Rumunska, co by kamenem dohodil.
Cesta z Miskolce je pohodlná až do Debrecenu, jedete stále po dálnici, nekonečnou maďarskou rovinou. Za Debrecenem dálnice končí a začíná cesta po pustém maďarském venkově – za obchvatem Debrecenu najedete na silnici 47 a pokračujete do města s těžko vyslovitelným názvem Berettyóújfalu. Odsud pokračujete po silnici 42 na hraniční přechod Ártánd-Borş.
Krajina maďarského venkova je opravdu pustá, řídké osídlení, pole či pastviny a chudé zanedbané vesnice. Tato oblast na nás nepůsobila příliš rozvinutě. V Maďarsku je hodně vidět rozdíl mezi velkými městy a venkovem. Na východě je obyvatelstvo soustředěno v Debrecenu a Níyregyháze a okolní menší městečka jsou na úrovni východní Evropy. Bohužel. Turistika tomu nepomáhá, protože oblast rozhodně lákavá pro turisty není. Takže je to bludný kruh…
Hraniční přechod vypadá také dosti děsivě, obzvlášť proto že na rumunském území je velká průmyslová zóna. Bohužel je zde docela velký kamionový provoz, ale na samotné hranici čekají kamiony zvlášť a osobní vozy jsou obvykle odbaveny plynule. Dálnice z Debrecenu směrem k hranici se staví, ale pořád chybí poměrně velký kus.
Silniční poplatky v Rumunsku
Tak a teď praktické informace: Rumunsko jako člen EU umožňuje vstup na občanku, takže s celním odbavením není problém. Na hranici byli celníci příjemní, mnohem nevrlejší byli jejich maďarští kolegové. Hned jak překročíte hranici, naleznete pár benzínek a pár budek, kde se prodává silniční poplatek pro Rumunsko. Poplatek je ve formě elektronické známky a je potřeba pro všechny silnice, proto jej musíte koupit hned na hranicích. Nazývá se Rovinieta a stojí 3 EUR na 7 dní. Při koupi musíte zadat SPZ vozidla a je nutné doklad o koupi poplatku uchovat (prý až rok).
Samozřejmě lze známku koupit i online předem. Je to možné na této stránce: https://www.roviniete.ro/en. Jednoduše vyberete typ automobilu (standardní), zvolíte začátek platnosti a délku platnosti. Platba probíhá platební kartou.
Po zaplacení poplatku vás čeká cesta po ošklivém předměstí v průmyslové čtvrti k děsivému cukrovaru, který snad vyrábí cukr do celé Evropy… Nicméně střed města Oradea a náš hotel vypadal jako z jiného světa. Rumunsko je totiž země kontrastů. Ale o tom až v příštím příspěvku…