„Na vědomost všem poddaným se dává, že Jeho Císařská Milost přikazuje, třetí neděli měsíce října, vždy po svátku svatého Havla, posvícení neb hody držeti. V každém koutě naší země právě v tento čas Císařské hody slaviti se budou.“  Jezdec na koni s lejstrem opatřeným velkou pečetí stál na návsi a všichni mu dychtivě naslouchali. Posvícení bude tento rok ještě jednou, točilo se rychtářovi v hlavě. Posel oblečený v bohatě zdobené kamizole s nakadeřenými vlasy pokračoval, ale již ho téměř nikdo nesledoval. Však posvícení již u nás letos bylo a nyní, na samotné císařovo přání, se bude konat znovu. Šum hlasů se postupně měnil v hlasité překřikování. Během chvíle už mluvili jeden přes druhého a posla si vůbec nevšímali. Ten v tichosti smotal glejt do ruličky, zastrčil jej do brašny a klusal zvěstovat císařskou novinu do další vsi. Pokračovat ve čtení

„Už jedou, už jedou,“ vykřikovala udýchaná Slávka, komorná hraběnky Marie Sidonie Chotkové. Běžela od zahrady, celou tu nekonečnou cestu k zámku bez zastavení a vůbec nemohla popadnout dech. Však je také vyhlížela notnou chvíli a její paní byla značně netrpělivá. Vše připraveno a jezdci pořád nikde. „Konečně!“ oddechla si hraběnka s úsměvem na rtech. Koně právě přijížděli. V čele její manžel Jan Rudolf Chotek a za ním celá řada vysoce postavených mužů. Však uvidí, že i zde, na Kačině, umíme uspořádat takový hon jako Kinský na Karlově Koruně.Pokračovat ve čtení