Pobřeží Jaderského moře v Itálii není vůbec členité. Písečné pláže u velkých středisek obklopených hotely, mělké, ne příliš průzračné moře. Říká se, že je potřeba jet až k poloostrovu Gargano, abychom si mohli užít trochu útesů a romantičtějších pláží. V podstatě je to pravda. Jen se zapomíná na krátký úsek mezi městem Ancona a Palmovou riviérou jižně od Numany. Zde najdete bílé vysoké útesy, romantické oblázkové pláže a malá kamenná městečka. Pokud vás zajímá víc, nenechte si ujít následující příspěvky – dnes o turistice v parku Conero, který se zde nalézá a v následujícím příspěvku o krásných plážích v této oblasti. Připomínám, že moře je zde narozdíl od Bibione či Rimini nádherně čisté.

Booking.com


Nemáme rádi rozpálené písečné pláže plné slunečníků a placených lehátek, horko, ani kousek stínu, písek, který se dostane všude. Samozřejmě to má i své výhody – moře je zde mnohem teplejší. Nenajdete tu však žádné soukromí a k romantice to má hodně daleko. Při cestě do Itálie autem ale jiné pláže téměř nenajdete. Musíte buď až do Ligurie na jedné straně italské boty nebo u Jaderského moře pak až někam ke Garganu. Krátký úsek mezi Anconou a městečkem Numana – Parco del Conero – je našim turistům téměř neznámý a přitom nabízí bílé skalnaté útesy a krásné romantické pláže s oblázkovými plážemi.

Délka pobřeží mezi Anconou a Numanou je odhadem pouhých 20 km a pláží je tu docela málo. Není divu, strmé útesy padající nepřístupně do vln Jaderského moře neumožňují dostat se k vodě jen tak. Někde se dostanete jen po moři, jinde po „kozí“ stezce uprostřed porostů divoké vegetace. Najdete zde tři malá městečka – Portonovo, Sirolo a Numanu – která samozřejmě vybudovala pár přístupových cest ke svým plážím, ale i tak vás čeká velké převýšení z městečka k moři.

Naše první cesta vedla na dopolední výlet na vyhlídku Belvedere Sud, která je vysoko nad mořem a z které jsou nádherné výhledy na celou oblast parku. V této oblasti najdete řadu značených cest, které vás dovedou na vyhlídky nebo na některé hůře přístupné opuštěné pláže. Samozřejmě v létě při teplotách kolem 30°C a nebi bez mráčku jsou tyto cesty velkou výzvou a není radno své fyzické síly přehánět. Obzvlášť se dvěma dětmi.

Parkoviště k naší trase bylo na nejvyšším bodě, kam se v parku dá dojet autem – u kostela Badia di San Pietro a hotelu Monteconero. Dojedete sem ze Sirola, odkud pojedete směrem na Anconu a kousek za Sirolem (spíš na kraji města) odbočíte doprava do prudkého kopce. Cesta je sem značená směrovkou Monte Conero a asi po 6 km dojedete na konec silničky na parkoviště. (Není to tedy úplný konec, silnička pokračuje ještě kousek k vysílači, ale zde je již zákaz vjezdu.) Parkoviště je placené, není tu ale automat – parkovací kartu zakoupíte v přilehlém baru a poté vyškrábete na kartě den a čas příjezdu. Kartu musíte zakoupit již v požadované délce parkování. My jsme zakoupili parkování na hodinu a stačilo nám to. Během polední siesty je parkování zdarma.

Od kostelíka vede nejzajímavější cesta v parku – vede na pláž Spiaggia delle Due Sorelle a podle internetu je neschůdná. Nicméně v terénu jsme potkali řadu lidí, kteří na pláž směřovali a měli ověřeno, že se sem lze dostat. Je to ale náročná tůra horským terénem. Odměnou je nádherná opuštěná pláž pod prudkými skalními útesy. My jsme po této cestě šli úsek k vyhlídce Belvedere Sud a výhled stál opravdu za to. Cesta ale byla hodně strmá a kamenitá a rozhodně vyžadovala obuv s pevnou patou, žádné pantofle či žabky. Na to nezapomeňte, i když jste u moře, zde je opravdový horský terén.

Z vyhlídky je výhled nejen na pláže pod skalními útesy, městečka Sirolo a Numana, ale také na plochou Palmovou Riviéru, které vypadá jako z jiného světa. Posuďte sami z fotek. Cesta k vyhlídce trvala zhruba 25 minut.

Po návratu ke kostelíku jsme měli štěstí a mohli vyslechnout část zkoušky pěveckého sboru na páteční koncert. Kostelík je velmi starý postavený v románském stylu, prý v roce 1037. Bohužel kvůli zkoušce sboru jsme se nedostali dovnitř, což byla velká škoda. V kostele je zajímavá totiž také krypta, kterou jsme neviděli. Foto interiéru kostela a krypty najdete na této stránce: http://www.iluoghidelsilenzio.it/abbazia-di-san-pietro-al-conero-comune-di-sirolo-an-2/. Vedle kostelíka je stylový hotel s nádherným panoramatickým výhledem a bazénem.

Monte Conero měří 572 m a je to, jak jsem již zmínil, jediný masiv u Jaderského moře mezi Terstem a Garganem. Název pochází z řeckého slova κόμαρος (kòmaros), což je název pro plod rostliny Planika obecná z čeledi Vřesovcovitých, která zde roste. Plody jsou jedlé a sice se nejedí za syrova, ale jsou velkým zdrojem cukru a používají se na výrobu zavařenin, džemů či likérů nebo ovocného vína. My jsme tuto rostlinu ale při našem výletě neviděli.

Výprava na vyhlídku a návštěva románského kostelíka rozhodně stojí za to a je super zpestřením koupání na báječných plážích v tomto parku. O tom, jaké pláže navštívit a jak se k nim dostat, se dočtete v příštím příspěvku.

Booking.com