Na samé hranici Bosny a Hercegoviny s Chorvatskem, na území zvaném Bosenská krajina, teče řeka Una. Řeka, označovaná vodáky jako nejhezčí řeka Evropy, protéká na samotné hranici s Chorvatskem téměř neobydlenou krajinou a tvoří četné vodopády a peřeje. Zapomenutý kraj si díky své odlehlosti a nízkému zalidnění stále udržuje kouzlo a čistotu a hrstce turistů nabízí nezapomenutelné zážitky.

Booking.com


Při cestě z Jajce do Bihaće se okolní krajina nenápadně mění. Vesnice jsou stále menší a vzdálenější, hluboké zelené lesy postupně mizí a kolem silnice se objevuje záhadná krajina nízkých keřovitých porostů a nekonečných luk. Krajina, která vypadá jako z jiného světa. Nekonečné zvlněné pastviny s řídkou nízkou vegetací, téměř žádné stavby a jen tu a tam opuštěná stavení.

Město Bosanski Petrovac uprostřed pusté krajiny působí jako přízrak. Kraj je tu chudý, téměř bez průmyslu s velmi nízkou hustotou osídlení. U obce Vrtoče se potom skrývá malá etno vesnička Čardaklije, kde můžete složit na noc hlavu a přemýšlet o nočních hlasech z přilehlého lesa.

Z vesničky Vrtoče vede vozová šotolinová cesta k řece Una. Cestou potkáte stádo ovcí s pasáčkem, který hledá se svými psi uprchlé koně a s nadějí se obrací na vás, na jediné živáčky široko daleko, zda jste je při své cestě pustinou náhodou nezahlédli.

Cesta se zdá nekonečná, od auta se valí prach a přejete si, aby sto padesátá díra, do které jste právě vjeli, byla již ta poslední. Naštěstí se objevuje v pustině Kulen Vakuf. Vesnice se záhadným názvem na břehu řeky Una, nad kterou se tyčí majestátní zřícenina hradu Ostrovica.

Chvilku bloudíte, až najdete další prašnou cestu nahoru k hradu. Slunce pálí a vy kráčíte mezi dříny ke zřícenině na vrcholku kopce nad řekou. Snad nepotkáte jedovatou zmiji, myslíte si. Ze zříceniny se otevírá nádherný výhled na údolí Uny a vy si připadáte jako v ráji. Ticho, nekonečná zeleň a jen jedna jediná vesnička pod vámi. Široko daleko žádné město. Prostě klid na zemi, který se již jen tak nevidí.

Pokračujete kolem řeky dále na jih do osady Martin Brod. Sem také asfaltka nevede. Tady se nachází opuštěný vodopád stejného jména. Je krásný, mohutný a široký. Jen škoda, že tu není žádný pěkný okruh, kde by se mohli turisté kolem vodopádu projít. To je trochu zklamání.

Vracíte se tedy zpět do obce Kulen Vakuf a odsud již po asfaltové silničce míříte směrem k Bihaći. Zde se nachází perla Národního Parku Una – vodopád Štrbački buk. Než se k němu ale dostanete, čeká vás asi deset kilometrů po štěrkové cestě z vesnice Orašac. Úzká silnička se vine kaňonem řeky Uny a cestou míjíte občas stánky místních obyvatel s jejich domácími výrobky.

U vodopádu posedíte v krásné restauraci na domácí kuchyni a v žáru odpoledního slunce po úzké pěšince začnete sestupovat k řece. Z několika vyhlídkových plošin se vám dostane výhledu na několika stupňový vodopád na řece. Voda se prodírá peřejemi a nesčetnými vodopádky, aby se spojila v ohromný celek, který v několika výškových stupních  zdolává 25 metrů. To vše uprostřed nenarušené přírody. Vodopád překonává vše co jste zatím viděli, je dokonale sladěný s okolní přírodou a díky péči národního parku v Bosně i parku na druhé straně hranice má krásně upravené okolí.

Vracíte se zpět k obci Orašac a zastavíte na malé plážičce u řeky. Místní mladíci sedí na trávě a popíjejí pivo, z auta se line balkánská hudba. Potkáte německou rodinku s ročním dítětem v šátku, která cestuje Bosnou bez auta, pouze veřejnou dopravou. Relaxují a pak se vydávají na cestu k autobusu do Bihaće. Odhodláte se smočit v ledové vodě. Teplota se zdá být snad 10°C, ale nakonec se ponoříte a plavete, cítíte ledové sevření. Voda musí být ale teplejší. Mladíci se zájmem sledují vaše počínání a čekají, zda se ponoříte. Pro ně musí být ledová voda nepředstavitelná.

Schyluje se k večeru, a tak smutně nasedáte do auta a jedete směrem k Bihaći. Postupně se loučíte s kaňonem řeky Una a vítá vás čtyřicetitisícové město, které bylo za bosenské války mírovou enklávou OSN, takže bylo ušetřeno větších útoků. V Bihaći vás čeká nocleh a odměna v podobě ledové kávy, která v horkém večeru přijde k duhu.

Praktické informace

Vodopády na řece Una jsou součástí Národního parku Una a centrem dění v okolí je právě město Bihać vzdálené zhruba 30 km od známých Plitvických jezer v Chorvatsku. K vodopádům se dostanete z Bihaće po silnici M5 a u obce Dubovsko odbočíte na regionální silnici R408, která vede přes zmiňovanou obec Kulen Vakuf až k vodopádu Martin Brod. Za tímto vodopádem se nachází kaňon řeky Unac. K vodopádu Štrbački buk dojedete z obce Orašac po lokální cestě sjízdné pro osobní auto.

Poplatky za vstup k vodopádům jsou 2 KM pro Martin Brod, který se platí u bezplatného parkoviště a 6 KM pro Štrbački buk – zde se platí u brány na příjezdové silnici. Parkoviště je také zdarma. K vodopádu vede pohodlná pěšina, která je krátká a schůdná i s dětmi, ale je po schodech. Možnost občerstvení je u parkoviště u vodopádu Štrbački buk a v obci Kulen Vakuf. Ubytování v Bihaći, v obci Kulen Vakuf nebo v obci Martin Brod dostupné přes Booking.com.

My jsme přijeli po bezejmenné cestě z obce Vrtoče, kde je možnost ubytování v etno vesničce a tato cesta je spojnicí s obcí Kulen Vakuf. Při použití této cesty ušetříte kilometry, ale nikoliv čas, je plná děr a špatně značená. Ubytování v této vesničce mohu ale doporučit a již jsem o něm psal v samostatném příspěvku.

Booking.com