Když se řekne Toskánsko, většina z vás si určitě představí renesanční památky Florencie, šikmou věž v Pise nebo úzké křivolaké uličky Sieny a Luccy. Samozřejmě, jsou to nádherná a historicky cenná města, avšak krása Toskánska je podle mého názoru také v jeho venkovských oblastech. Nádherná zvlněná krajina plná vinic a olivových hájů, cypřišů a dalších jehličnanů na jedné straně a malá ospalá opevněná městečka na straně druhé.
Booking.com
Při cestách do zahraničí nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění. Já používám tento srovnávač, vřele doporučuji.
Lidské osídlení se zde soustředilo téměř vždy na vyvýšeném místě, kde vzniklo město výborně chráněné svou polohou s vysokými kamennými hradbami. Projíždíte krajinou a otevírají se vám tak nádherné pohledy na opevněné vrcholky kopců. Některá z těchto měst jsou samozřejmě často navštěvovaná turisty – vzpomeňme třeba na Volterru či světoznámé San Gimignano se svými jedinečnými věžemi. Pokud chcete však nasát opravdovou atmosféru toskánského venkova, zcela bez turistů a atrakcí pro ně připravených, nesčetných restaurací a krámků se suvenýry, navštivte nějaké městečko, které je zcela neznámé. Městečko, kde se zastavil čas, kde najdete jen pár místních sedět u stolku jediného baru. Do jednoho takového města jsme se vydali při našem putování po jižní části Toskánska i my. Vydejte se s námi do starobylé Cetony.
Pohled na historickou Cetonu se středověkou pevností
Cetona. Malé město v jižní části provincie Siena obývá jen něco kolem 2 500 obyvatel. Na svazích stejnojmenné hory Monte Cetona přitom lidé sídlili již v pravěku. Četné jeskyně ukryté v hlubokých lesích sloužily jako výhodné úkryty před nepřízní počasí a divokou zvěří, a tak je lidé využívali již v období paleolitu. Historické nálezy dokazují osídlení také v době bronzové a některé jeskyně byly využívány i Etrusky. Místo má tedy velmi bohatou historii z těchto „prehistorických“ dob. Pokud se sem vydáte, nezapomeňte navštívit muzeum a naučnou stezku věnující se těmto nálezům, taková koncentrace pravěkého osídlení je docela jedinečná. Více informací o naučné stezce a muzeu najdete tady: http://preistoriacetona.it/
My však pokračujeme až do dnešního města, parkujeme na jednom z řady neplacených parkovišť a vydáváme se do historického centra. Vstupujeme na monumentální náměstí Piazza Garibaldi. To nechal vybudovat v 16.století Giano Luigi Vitelli (zvaný Chiappino Vitelli), markýz, který získal Cetonu od rodu Medici. Právě Vitelli se zasloužil za velký rozkvět Cetony, postavil zde nové paláce a domy (např. Palazzo Vitelli) a nechal zrekonstruovat středověkou pevnost.
Piazza Garibaldi je společenským středem města
Náměstí tvoří se starými křivolakými uličkami obrovský kontrast. Rozlehlý prostor dlážděný travertinem je živoucím středem města: uslyšíte křik dětí kopajících do míče, na lavičkách sedí staré babky a tlachají o minulosti, na zahrádkách barů staříci hrají v kostky nebo mastí karty. Náměstí je pojmenované po Giuseppe Garibaldim, protože zde slavný sjednotitel Itálie v roce 1847 přespal se svou ženou v jednom z domů, jak se můžeme dočíst na pamětní desce. Pár turistů obdivuje rozlehlost starobylého náměstí a zkoumá bývalý kostel Santissimy Annunziaty, který prakticky pohltily okolní domy. Uvnitř si však i tak zachoval kostel bývalou výzdobu z 12.století. Naproti tomuto kostelu je velmi stará budova kostela sv.Michala Archanděla z roku 1155, uprostřed náměstí nemůže chybět kamenná fontána. Poslední stavbou na tomto náměstí je kamenná kulatá věž s názvem Rivellino, která sloužila jako část opevnění.
Výhled na samostatně stojící věž (kampanilu) kostela sv.Trojice
Opouštíme náměstí a vydáváme se do úzkých ospalých uliček, tolik kontrastujících s náměstím. Tady již po staletí bydlí místní obyvatelé v kamenných domech poskytujících ochranu před prudkým letním sluncem. Je zde ticho, pouze černé kočky se vyhřívají na starých polorozbořených zídkách. Nenajdete tady žádné obchody ani bary a restaurace, to všechno je dole na náměstí. Příkré schody stoupají směrem k pevnosti, těšíme se na nádherný výhled, ale bohužel pevnost je v soukromých rukou a není tak možné se nahoru dostat. To je velká škoda, prudké schodiště na vrchol pevnosti má obrovské kouzlo. Jdeme tedy po úzké uličce pod pevností a nacházíme místo téměř magické. Ve skále se ukrývá jeskyňka zasvěcená Panně Marii s jesličkami, vše schované v útrobách mohutného kamenného bloku. Procházka na toto opuštěné místo rozhodně stála za to. Jdeme dále křivolakými uličkami a připadáme si jako v jiném století. Místo, kde se zastavil čas. I tak by se dala Cetona charakterizovat. Nenajdeme tady žádnou komerci, téměř žádného turistu, pouze omšelé zdi starých kamenných domů. Přicházíme ke kostelu svaté Trojice, což je vlastně Collegiata (kostel, který má samostatně stojící věž). Ten byl postavený někdy mezi 12. a 13.stoletím v románském stylu, kostel ukrývá cenné fresky od slavného malíře Pinturicchiho. Kousek odsud najdeme výše zmíněné muzeum pravěké historie.
Tajuplné schody k pevnosti jsou bohužel nepřístupné. Pevnost je totiž v soukromých rukou
Pohled vzhůru k pevnosti
Návštěvu Cetony je zajímavé spojit s některou ze slavností, které v tomto městě během roku probíhají. Již na jaře na konce dubna je zde festival květin Cetona in Fiore. Během tohoto svátku se celé náměstí vyzdobí nádhernými květy, kromě toho se otevře řada krásně rozkvetlých soukromých zahrad. V létě se koná naopak historická slavnost La Corsa delle Brocche, během této události se ponoříte do historie a vyzkoušíte si, jaký byl život během křehké rovnováhy mezi dvěma nepřátelskými městy Orvieto a Siena. V Cetoně se uskutečňují také dvě významné kulinární akce. První z nich je Sagra del Bico – svátek místní speciality zvané „bico“ – to je speciální druh italského chleba (foccaccia), který je vyroben pouze z mouky, vody, droždí, oleje a špetky soli, upečený na žhavém popelu. Tato událost se koná na přelomu června a července. Druhá akce je Sagra dei Pastrignocchi, která se koná v druhé polovině června. Je to svátek těstovin v podobě dlouhých pásků, vyrobených s jednoduchých surovin, které jedli tradičně zemědělci během svých pracovních přestávek. Během těchto kulturních událostí se ale ospalé městečko promění v živoucí mumraj návštěvníků z širokého okolí. Ztratí tedy své ospalé kouzlo.
Kostel sv.Trojice
Cetonu tedy navštivte raději dvakrát, jednou se nechte unášet fantazií v opuštěných uličkách, usaďte se na lavičce nebo kamenné zídce a zaposlouchejte se do ticha během odpolední siesty. Podruhé se přeneste do minulosti a užijte si mumraj živého středověkého města plného vojáků, dvořanů, hudebníků či řemeslníků o historické letní slavnosti. Určitě si Cetonu zamilujete. Nebo navštivte městečko jiné, stejně tak pěkné a ospalé jako Cetona, v Toskánsku jich najdete spoustu…
Malebná zákoutí starých kamenných domů
Praktické info: Do Cetony se snadno dostanete po dálnici spojující Florencii s Římem, využijete sjezd Chiusi-Chianciano Terme a přijedete sem přes historické městečko Sarteano (s nádherným hradem). Parkování je na několika parkovištích, my jsme parkovali zdarma na Via Campo delle Fiere (na mapce zcela nahoře vlevo).
Mapka Cetony s možnostmi parkování
Ahoj Jirko,
opět krásné povídání. Omlouvám se, ale prosím oprav:
Procházka na toto opuštěné místo rozhodně stála – chybí zato.
Návštěvu Cetony je zajímavé spojit s některou se slavností, … opravit na ze slavností
Nebo navštivte navštivte městečko jiné – dvakrát navštivte
hezký víkend vv