Řeka Neretva pramení v horách u hranic Bosny a Hercegoviny s Černou Horou. Její tok poté směřuje hlubokými kaňony směrem k Mostaru, aby svou poslední pouť dokončila poklidně a po 225 km se dostala k Jaderskému moři. Je to jediná řeka v Bosně a Hercegovině, která se vlévá do Jadranu. Právě na jejím dolním toku, kousek od hranic s Chorvatskem se nachází na svazích nad Neretvou starobylé městečko Počitelj. Město, kde se snoubí křesťanské a osmanské prvky v jeden celek. Jedno z nejkrásnějších středověkých měst v Bosně a Hercegovině, které však bylo těžce poškozeno válkou. Postupně probíhá jeho rekonstrukce, a tak se opět stalo lákadlem pro turisty. Město dýchající na návštěvníka silným geniem loci.

Booking.com


Architektura města je ovlivněna hlavně obdobím vlády Matyáše Korvína a samozřejmě Osmany, kteří jej dobyli v roce 1471 a vládli zde až do roku 1698. Poté bylo město ještě asi na 200 let pod nadvládou Benátčanů a všechny tyto prvky se zde společně snoubí.

Naše cesta sem vedla od nádherných vodopádů Kravica. Naše děti vykoupané u vodopádů okamžitě v autě usnuly, a tak půlhodinka mezi vodopády a Počiteljem se ukázala jako příliš krátká. Cesta vedla zpět od vodopádů do vesničky Studenci a pak po silnici M6 do města Čapljina, významné křižovatce na řece Neretvě. Poblíž tohoto města se nachází park přírody Hutovo Blato, oblast bažinatých oblastí a významná ptačí rezervace. Tam jsme se ale nezastavovali a pokračovali po M17 ve směru Mostar a za chvilku přijeli k městečku Počitelj.

Parkování zde je přímo dole u hlavní silnice na neplaceném parkovišti. Poté již musíte pěšky, auta do křivolakých uliček nesmí a ani se nevejdou. S kočárkem nevím, nevím. Všude jsou schody. Je možné, že se do některých míst dostanete, ale počítejte, že Počitelj je na kopci a všechny cesty vedou do prudkého kopce. Lepší je tak použít šátek nebo nosítko.

Jakmile jsme vystoupili z auta, naše oči uviděly neodolatelné obchody se suvenýry se spoustou orientálního boží. Pastva pro oči. Naše Péťa hned začala vybírat prstýnky, náušnice, šátky a další důležité součásti výbavy mladé čtyřleté dámy. Nemohli jsme ji od toho odtrhnout. Přece nekoupíme vše hned první den, říkali jsme si. Jakmile jsme se odtrhli od obchodů se suvenýry, narazili jsme na místní stařenky, které prodávali sušené i čerstvé ovoce z vlastních zahrádek. Sušené ovoce bylo umně napíchané na špejli, aby turisté mohli uždibovat při prohlídce města. Výborný nápad. (A ještě to vypadá, kolik toho na té špejli je.) Nicméně místní si nákup těchto výrobků zaslouží, platy a důchody jsou malé.

Celé město je na svahu nad řekou Neretvou a na nejvyšším bodě se vypíná stará pevnost – Kula. Šplhali jsme křivolakými uličkami podél starobylých domů a divoce rostoucích granátových jablek až nahoru k pevnosti. Výhled byl nádherný. Bohužel se trochu zatáhlo a poprchávalo, takže foto z Počitelje není příliš vydařené. Pevnost je částečně v rekonstrukci, vytváří se tu malá expozice o historii.

Nejzajímavější z celého města byla ale návštěva mešity. V Bosně a Hercegovině je mešit asi více než kostelů. Naše Péťa od tohoto dne bezpečně každou mešitu poznala a i z auta volala: „nešita“. Místní mešitu (Šišman Ibrahim-pašina džamija) je možné navštívit, vstupné je 3 KM a jedinou podmínkou je jít na boso a zahalit se do pláště. Pro děti docela dobrodružství. Mešita je krásná a stojí za návštěvu, jste v Evropě a přitom si připadáte jako v Orientu.

Na Bosně je zajímavá právě kombinace islámských a křesťanských prvků vedle sebe. Rada obcí má pravoslavný nebo katolický kostel a vedle mešitu. Právě náboženské  a národnostní spory se vyostřili v devadesátých letech v občanskou válku, nyní je zde relativní klid. Turistovi připadá jakoby zde všichni žili odjakživa v míru vedle sebe a konflikt nikdy nebyl. Tedy až na rozstřílené domy na některých místech a značku pozor miny (pokud ale nebudete trekovat v horách mimo cesty, min se bát nemusíte, turistické atrakce jsou od min již vyčištěny). Pokud byste chtěli proniknout do místních poměrů, museli byste tady žít a znát se se všemi etniky. Každý má na situaci a na minulost jiný názor. Nicméně jako turista můžete být v klidu, místní jsou přátelští a vědí, jak se k turistům chovat. O tom napíšu později příspěvek.

Dalšími zajímavými stavbami je konak (zámeček) Gavrana Kapetanoviće, kde se nachází umělecká kolonie, turecké lázně a sahat-kula, hodinová věž.

Po návratu k autu jsme ještě nakoupili hrníček do naší sbírky a pár drobností a vydali se na cestu do podvečerního Mostaru, kde jsme měli zamluvený nocleh.

Booking.com