Na severu Bosny a Hercegoviny není příliš možností ke koupání. Na hranici s Chorvatskem je obvyklé koupání v řekách – jednou z možností je upravená pláž u řeky Una ve městě Kozarska Dubica. Kousek od tohoto města nalezneme pravoslavný klášter Moštanica, který se nachází na úpatí Národního parku Kozara.

Booking.com


Bylo ukrutánské vedro a proto naše cesta z Bosanské Krupy dále na sever začínala trochu skřípat. Nikdo neměl chuť na žádné památky, zajímalo nás jen koupání. Jenže jsme na severu Bosny a tady není zhola nic. Ani jezero jako v horách, ani bazén jako v civilizované části Evropy. Jen řeka Una a pár malých městeček, které nemají příliš zajímavostí pro turisty.

Jenže nějak se domů dostat musíme a trávit celé dny v autě tedy rozhodně nechceme… Snad tedy najdeme i tady v rovinatém severu Bosny nějakou zajímavost. A vzhledem k pekelnému vedru snad i nějaké koupání…

Nakonec jsme dojeli až do Kozarske Dubici – poslednímu městu na řece Una, na hranici s Chorvatskem, v nížině. Nic zajímavého… Ale naštěstí nás zachránila naše stará známá řeka Una. Přímo ve městě tu mají pláž na řece a koupání v proudu řeky je nejen osvěžující, ale je to i zábava. Prostě se položíte na vodu a plujete po proudu řeky. Pak ven z vody a pěšky nazpátek. A znovu.. Pro děti vzrůšo, pro rodiče děs v očích, ale nakonec dobrá zábava.

Po koupání jsme navštívili bar na zakotvené lodi, kde jsme měli nejlevnější ledovou kávu v životě – v přepočtu asi za 20 kč.

Kulturní zážitek jsme si ale nenechali ujít. Po silnici R477a směřující k Národnímu parku Kozara se dostanete k pravoslavnému klášteru Moštanica. Za klášterem pokračuje již jen šotolinová cesta do parku. V klášteře jsme se museli vystřídat, protože Káťa spala. Nejdříve jsem se doplazil ke klášteru já s Péťou a pak již spala i ona.

Klášter na nás zapůsobil nesrovnatelně více než klášter Krupa, o kterém jsem psal dříve. Celý komplex je položený v přírodě mimo civilizaci. Skládá se z několika církevních a hospodářských budov a působí jako harmonický celek. Bylo to naše první setkání s pořádným pravoslavným klášterem.

Nádherné ikony, vůně kadidla, hořící svíce. Pravoslavné kláštery působí proti katolickým kostelům tak nějak opravdově, prostě jim věříte všechno. Je to jedna z druhu kulturních památek, kam se toužíte vracet. Touha navštívit pravoslavné státy Balkánu tady opět vzrostla.

Zmínka o klášteru na tomto je místě je již z 10.století, nicméně budovy, které zde najdete jsou z roku 1526, kostel z roku 1538. Celý komplex byl volně přístupný, je ale slušností zazvonit a zeptat se na možnost návštěvy kostela a okolních staveb. Nikdo nemá problém s návštěvou.

Pravoslavné kláštery jsou nejen pro děti, ale i pro dospělé opravdovým zážitkem a tento rozhodně doporučuji navštívit.

Booking.com