Řeka Neretva tvoří mezi městy Jablanica a Mostar hluboký kaňon. Právě díky tomuto kaňonu patří trasa z Mostaru do Sarajeva k nádherným zážitkům. Mezi městy Jablanica a Konjic se pak rozprostírá přehrada Jablaničko jezero. Nad městem Konjic se zase dostaneme k ledovcovému jezeru v pohoří Prenj – Boračko jezero. Tato část Bosny není turisticky příliš navštěvovaná, proto je místní příroda ještě nezničená. 

Booking.com


Trasu z Mostaru do Sarajeva lze rozdělit na 3 části – první úsek je kaňon Jablanica, kde se řeka Neretva hluboce zařezává v hluboké soutěsce mezi pohořími Prenj a Čabulja až k městu Jablanica. Odtud vede silnice kolem přehrady Jablaničko jezero a od města Konjic pak vede úsek třetí – nejprve nahoru do sedla Ivan sedlo a po sjezdu opět dolů po již po nově postavené dálnici až k hlavnímu městu.

Kaňon Neretvy

Nejkrásnější je právě soutěska řeky Neretvy. Úzký kaňon s vysokými horami na obou stranách řeky, téměř žádné odbočky a vesnice. Přestože se jedná o místo, kde vede hlavní silniční tah od severu k jihu, je to místo s nádhernou přírodou. Je škoda, že toto místo není po souši turisticky přístupné – nejsou zde žádné turistické trasy, kde by bylo možné udělat krátký či delší výlet a pokochat se krásou kaňonu jinak než z auta. (Samozřejmě nemluvím o sjíždění řeky Neretvy – to je asi ideální případ, ale nikoliv pro rodinu s malými dětmi). Snažil jsem se najít přes naší cestou nějaké informace, mapy nebo zmínku, kde zastavit a kde udělat výlet a nic konstruktivního jsem nenašel. Doporučuji ale zastavit se mezi Mostarem a Jablanicou v některé z restaurací přímo na břehu řeky. Tyto restaurace se specializují na jehněčí maso a jejich hustota v tomto místě je nadprůměrná. Dokonce musím říct, že jinde jsme na takovéto restaurace nenarazili. Nejvíce se nám líbila tato – Komadinovo vrelo, kde se dá posedět přímo na břehu řeky Neretvy s výhledem na soutěsku.

Jablanica

Městečko Jablanica je křižovatkou silnic Mostar – Sarajevo a Mostar – Jajce. Kromě toho je to výchozí bod pro tůry do pohoří Prenj a Čvrsnica s přírodním úkazem Hajdučka vrata. Zajímavostí zde je železniční most, který byl svržen do řeky Neretvy společně s projíždějícím vlakem za druhé světové války. Tuto událost připomíná společně s trosky mostu i válečné muzeum. Naše děti celou cestu z Mostaru spali, proto jsme se zde bohužel nezastavili a pokračovali dál kolem přehrady Jablaničko jezero.

Jablaničko jezero je přehrada vhodná ke koupání, ale míst, kde by byl dobrý přístup k vodě příliš nenajdeme. Nabízí se přejet přes most u obce Ostrožac mezi Jablanicí a Konjic na druhou stranu jezera, zde by měla být pláž. Tu jsme ale nezkoušeli, takže nemohu blíže poradit. Výhledy na okolní hory s přehradou byly však nádherné a Jablaničko jezero stojí za zastávku.

Konjic

Pokračovali jsme dále do města Konic, kde jsme plánovali zastavit na oběd. Město je známé hlavně díky starému mostu, postavenému na 6 obloucích známému z osmanské éry. Jinak se stejně jako Jablanica jedná o výchozí místo do pohoří Prenj a dále do kaňonu řeky Rakitnice, přítoku majestátní Neretvy. Nakonec jsme zde nezastavili a pokračovali po příkré silničce k 20 km vzdálenému ledovcovému jezeru Boračko jezero.

Boračko jezero

Bohužel zatím je tento příspěvek takových nezajímavým výčtem míst na trase z Mostaru. My jsme se totiž dnes potřebovali přesunou až na sever od Sarajeva do města Vitez, a proto jsme využívali každou minutu spánku našich dětí a nikde nezastavovali. Chtěl jsem ale pro návštěvníky této oblasti trochu základních informací napsat. Tak tedy nyní už napíšu, co jsme viděli.

Z města Konjic pokračujeme po silnici R435, projedeme městem a pokračujeme směrem značeným směrovkami k jezeru. Překvapivě mineme několik čerpacích stanic (ty přišli zde naší prázdné nádrži vhod) a začneme stoupat do kopců pohoří Prenj. Silnička se postupně zužuje a stoupá prudkými serpentinami až do výšky zhruba 800 m. Mineme osady Gakići a Borci, kde bychom opravdu nečekali spoustu políček a malinových sadů a překvapivě klesáme opět dolů. Poslední část cesty je poměrně prudká a opět v serpentinách. Nakonec asi po 30 minutách jízdy odbočíme k jezeru.

Abychom se dostali k jezeru, musíme zaplatit jakési mýto – v podstatě se jedná o parkovné vybírané formou mýta. S tím jsme se setkali i později v horách u jiného jezera (Prokoško jezero). Zaplatili jsme tedy 5 KM a pokračovali na parkoviště. Jezero je krásné, ledovcového původu, obklopené zelenými horami, ale jeho okolí příliš neobsahuje turistickou infrastrukturu. Jsou zde 2 kempy a tzv. eko selo (nebo někde nazývané etno selo) – to je forma ubytování rozšířená v Bosně a Srbsku (o té napíši již brzy příspěvek). Jinak kolem jezera vede rozbitá silnička, která kdyby se opravila, byla by ideální cyklostezkou nebo stezkou na in-line brusle. Základem tedy je, že se aktuálně dá jezero objet okolo s kočárkem.

My jsme bohužel neměli příliš času a měli jsme hlad. Naše kroky tedy vedli právě do Eko sela přímo na břehu jezera. Okolí a samotná stavba jsou stylové, ubytování je zde řešeno v chatičkách. Byli jsme zde ale jediní hosté a připadali jsme si tak trochu nepatřičně. Dali jsme si nějakou místní polévku (čorbu) a čevapi, nicméně samotné prostředí bylo lepší kvalita jídla. Uvnitř byl velký krb s grilem a vše se dělalo před zraky hostů, všechno v masivním dřevě, prostě nádhera. Jídlo však bylo mastné a zanechalo večerní následky (naštěstí jen na jednu noc).

Podle stránek majitele Eko sela se zde plánují velké stavební úpravy a nevím, zda nepovedou k poničení tohoto unikátního místa uprostřed hlubokých zelených lesů mimo civilizaci. Ostatní stavby u jezera byly však dost zanedbané, což kazilo zážitek z návštěvy tohoto jezera. Koupání v jezeře je možné, ale pro vstup do vody zde sloužilo dřevěné molo, proto koupání není na tomto místě vhodné pro děti. Nicméně na druhé straně jezera u přilehlého kempu je pláž s dobrým přístupem. Voda je křišťálově čistá a relativně teplá.

Chtěli jsme se zdržet ještě chvíli a prozkoumat další část pobřeží, ale rychle se začalo zatahovat a blížila se bouřka. Proto jsme si prošli pouze kousek pobřeží a pokračovali v cestě zpět do Konjic a dále na sever ve směru Sarajevo.

Jezero je krásné a lehce přístupné po asfaltové silničce z města Konjic. Je vhodné ke koupání. Bohužel výstavba na břehu jezera trochu zhoršuje dojem z návštěvy. Výhodou je možnost procházky okolo jezera i s kočárkem a ubytování v kempech či Eko selu. Pokud nemáte zrovna nadbytek času nebo vaše kroky nevedou na treking v pohoří Prenj, pak v Bosně a Hercegovině jsou zatím hezčí místa, která stojí za návštěvu a návštěvu jezera klidně vynechte. 

Pozn. Existuje iniciativa města Konjic na revitalizaci jezera. V brožuře se právě píše o odstranění ruin na břehu jezera, zlepšení pláže a podmínek pro turisty v souladu s ochranou přírody. Pokud by se tato iniciativa naplnila, pak by se mohlo jezero stát jedním z nejkrásnějších míst v Bosně.

Booking.com