Čtvrtek 29.6.2017

Po snídani jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. S dětmi jsme ještě nebyli u moře, proto měla být dnes na programu nějaká pěkná pláž a nocleh až u pobřeží Jaderského moře. Ale nepředbíhejme…

Vyrazili jsme z našeho útočiště v Topolšici zpět na dálnici a směřovali ve směru Ljubljana. Dálnice ve Slovinsku jsou pěkné, cesta dobře ubíhala. Dálniční známka není nejlevnější, ale v porovnání s mýtem v Chorvatsku je stále ještě cenově příznivá. (Pokud tedy nejedete jen z Rakouska na Záhřeb). Jedinou zvláštností jsou pravidelná zpomalení kvůli kontrole dálničních známek. Slovinsko je malá země, které přejedete od severu až k moři během pár hodin. My jsme tedy za chvíli byli na obchvatu hlavního města Ljubljana a směřovali dále na jih ve směru Terst. Postupně se měnila vegetace, přibývalo borovic a postupně i středomořské vegetace.Pokračovat ve čtení

Uršlja Gora

Středa 28.6.2017

Čeká nás poslední výlet v Alpách. Naše plánování počítalo s třemi dny v Alpách, protože jsme si říkali, že děti budou po třech dnech chození unavené, proto jsme zde naplánovali celkem 3 výlety. Logarská dolina i Velika Planina předčily naše očekávání. Jako třetí výlet se nabízelo okolí města Celje, kde se nachází hrad a i samo město je pěkné a historické nebo okolí lázní Podčetrtek, kde je zajímavý klášter Olimje a Kozjanski park s hradem Podsreda. Jenže: když jsme v Alpách, tak si je přece ještě užijeme. Nakonec tedy vyhrál výšlap na Uršlju Goru.Pokračovat ve čtení

Pokud hledáte perlu slovinských hor ukrytou před turisty, pak nesmíte vynechat při návštěvě Slovinska Velikou Planinu. Jedná se o náhorní plošinu nad městem Kamnik ve výšce kolem 1600 m kousek od hlavního města Ljubljana (Kamnik je pouze 30 minut autem). Je zde řada původních pasteveckých domů, salaší a velká stáda krav pasoucích se na zelených alpských lukách, možnost zakoupení sýrů a mléka přímo od výrobců včetně posezení. Nezapomenutelný výhled na všechny světové strany spojený s halasem kravských zvonců je lákavým cílem pro malé i velké. Vede sem lanovka z Kamnišske Bistrici, ale pokud víte jak na to, můžete se sem dostat za 45 minut po pohodlné cestě i s kočárkem a nezaplatíte ani euro.Pokračovat ve čtení

Orlevo gniezdo

Pondělí 26.6.2017

První cíl ve Slovinsku, který jsme navštívili a který vám mohu vřele doporučit je Logarská dolina. Jedná se o údolí u hranic s Rakouskem, je součástí obce Solčava v Kamnicko-Savinjských Alpách a od roku 1987 je zde „krajinski park“ – obdoba naší CHKO. To jsem se dočetl na internetu. A co dál? Na stránkách parku (www.logarska-dolina.si) jsme našli několik zajímavostí. Vzhledem k tomu, že jsme aktivní rozhodli jsme se na kratší výlet k vodopádu Rinka a dále na chatu Frischaufov dom.Pokračovat ve čtení

Topolšica

Neděle 25.6.2017

Konečně jsme dorazili do našeho prvního cíle. Malá vesnička Topolšica kousek od města Velenje v sobě ukrývala hotel a aquapark s termální vodou. Jinak v obci opravdu nic není – je to ideální místo pro relax v horách s možnostmi navštívit pár horských chat či vrcholů.



Booking.com


Hotel Vesna byl postavený tak před 20 lety, ale je zrekonstruovaný a z venku nevypadá zas tak špatně. Je to typický hotel ve Slovinsku – vrchol hotelové výstavby byl již před 10-20 lety a na celkovou rekonstrukci jsou hotely ještě mladé. V tomto hotelu jsou pokoje zrekonstruované, ale řada je ještě se starým vybavením – při rezervaci je docela důležité si toto zjistit a dohlédnout na rezervaci správného pokoje. Z hotelu je vstup přímo do aquaparku, který mají hosté hotelu v ceně. Aquapark má vnitřní i venkovní část položenou v krásném údolí. Voda je opravdu horká, což v alpském prostředí přijde k duhu.

Na naší dovolené byla návštěva tohoto hotelu výjimka, obvykle trávíme dovolenou v menších apartmánech a v soukromí – hotely neumožňují styk s místními a nasátí nefalšované atmosféry toho konkrétního místa. Těchto pár dnů byla výjimka, kterou jsme zvolili jen díky koupání.

Stravování v hotelu je jednoduché, ale kvalita i kvantita byla v pořádku. Pokud někdo čeká gurmánský zážitek, tak se ho zde nedočká, ale pokud nejste nároční a záleží vám na tom, aby vaše rodina neměla hlad, pak budete spokojeni. Nicméně za to koupání to zde stojí.

Neděle 25.6.2017

Zastávka v zámeckém parku Laxenburg může být vítaným zpestřením cesty. Jedná se o snadno dostupné místo kousek od dálnice s velkým parkovištěm. Jako sjezd z dálnice použijeme Wiener Neudorf (9) a vydáme se ve směru Achau, na prvním kruhovém objezdu odbočíme doprava a přijedeme do obce Laxenburg. U vchodu do parku je velké parkoviště. Pro rok 2018 je vstupné do parku ve výši 2,60 EUR za dospělého a 1,50 EUR pro děti 6-14 let. Upozorňuji, že se platí za psa téměř jako za dospělého člověka. V parku je velké dětské hřiště, pěkné jezírko, kde si lze půjčit šlapadlo, několik občerstvení, zámeček (tam se platí vstup zvlášť). K zámku se lze dostat procházkou asi za 30 minut nebo lze použít přívoz přes jezero (0,60 EUR). Voda v jezírku je bohužel dost špinavá a určitě se zde nelze koupat. V okolí Vídně se ale jedná o rychlou zastávku v přírodě. My jsme se zde  zastavili kvůli počasí – bylo to poslední místo, kde bylo ještě pěkně (pak se zatáhlo a přišla bouřka s prudkým lijákem, která nás provázela až do Slovinska). Naše děti také v okolí Vídně začínají vyžadovat přestávku.



Booking.com


Laxenburg

Laxenburg

Laxenburg

Laxenburg

Laxenburg

Laxenburg

Laxenburg

Laxenburg

Velika Planina Slovinsko

Neděle 25.6.2017

V neděli 25.6.2017 jsme konečně vyrazili na cestu. Obvykle jedeme mezi čtvrtou a pátou ráno – řidič je relativně dost vyspalý, děti oblečeme a přeneseme do auta a ještě 2-3 hodiny spí. Přemýšleli jsme o cestě přes noc a vždy jsme si to nakonec rozmysleli. Ušetřili bychom zdánlivě čas, ale druhý den bychom byli nepoužitelní – přece jen naše dovolená není o ležení na pláži.



Booking.com


Cesta z Čech a zpět do Čech je vždy nejhorší část celé dovolené. Snažím se vždy nalézt něco zajímavého přibližně v polovině trasy a cestu rozdělit. Měl jsem několik tipů na zastávku v Alpách, ale vzhledem k počasí to dopadlo jinak.

Naše trasa byla tedy následující: Červený Kostelec – Brno – Mikulov – Wien – Graz – Maribor – Velenje – Topolšica. Celkem zhruba 8 hodin, 645 km. Je to profláknutá trasa pro všechny dovolenkáře v Chorvatsku, většina Čechů ji zná jako své boty. Asi není třeba se o ní rozepisovat – není vhodná pro sobotní přesun během sezóny, často jsou zde zácpy. My se snažíme volit buď neděli nebo alespoň cestu mimo sezónu. V tomto roce již bylo otevřeno dalších pár kilometrů dálnice před Vídní, ale cesta od hranice na dálnici se zdá být nekonečná.

K této cestě jedna rada: zastavte na poslední benzínce v Mikulově ještě v Čechách. Mohlo by se zdát, že úroveň toalet v Čechách a v Rakousku je rozdílná ku prospěchu Rakouska, ale určitě to neplatí o úseku Mikulov – Vídeň.

Počasí bylo pěkné, bylo teplo a slunce, ale předpověď říkala prudké srážky v Alpách a ve Slovinsku. Proto jsme se rozhodli, že si uděláme zastávku trochu dříve – kousek za Vídní v parku u zámku Laxenburg. Je to příhodné místo, protože je to pár minut za sjezdem z dálnice, takže zcela minimální zajížďka. O tomto místě již v dalším příspěvku.

Pro cestu do Grazu se poté nabízí cesta po rychlostní silnici S6 přes Semmering. Tato silnice je malebnější a je zde mnohem menší provoz než na dálnici A2. Jedná se o rozdíl 10 km a asi 5 minut. Z rychlostní silnice S6 se u města Bruck an der Mur odbočí na S35 a v Grazu je již průběh silnice stejný jako po dálnici A2.

Za Mariborem se pokračuje dále směrem na Ljublaň. Poslední úsek po silnici 4 vede přes město Velenje – sídlo elektrárny a závodu Gorenje. Sice upravené, ale moderní město bez historické zástavby. Je až s podivem, že po pár kilometrech se objeví hory a malebné vesničky. Naše cesta končila v obci Topolšica, kam jsme přijeli zhruba kolem 15. hodiny již po dešti.

Kravica

Jak jsme to tedy naplánovali: Pojedeme do Slovinska, kde budeme pár dní v Alpách. Poté se přesuneme na jih k moři, projedeme chorvatské pobřeží pod pohořím Velebit, navštívíme vodopády Krka a přijedeme do Hercegoviny. V oblasti Hercegoviny jsme našli spoustu zajímavých míst, které ale určitě nestihneme všechny, protože se musíme začít vracet domů. Určitě ale musíme vidět vodopády Kravica a Mostar, to je to nejznámější (uvidíme zda nejhezčí). Z Mostaru už na sever kolem Sarajeva do Jajce, vodopády na řece Una a pak už jen „smutná“ cesta domů přes Maďarsko.



Booking.com


Plán ambiciózní, uvidíme, zda se podaří. Nikdy jsme takto nejeli a určitě přijdeme na spoustu chyb. (Vám už budu moci poradit, co udělat lépe).

Co je nejdůležitější: naplánovat přesuny tak, aby se nesedělo příliš dlouho v autě a neplánovat příliš mnoho cílů na jeden den. Vždy jsme se snažili cestovat ráno, kdy jsou děti ještě „hodné“ (tolik se nenudí) a pak po obědě, kdy stejně spí. Zásadní je také cesta do ubytování – s dětmi není možný večerní přesun, kdy usnou v autě a potom je nikdo nedostane do postele.

Snažil jsem se, aby přesuny byli zhruba do hodiny a půl. Musím, ale říci, že zde se mi to ne vždy podařilo. Také jsem se bál nenadálého časového zdržení a nevěřil jsem časovým údajům v plánovači. Časové zdržení kvůli objížďce, čekání na hranicích nebo dopravní nehodě nás naštěstí minulo, ale s těmito situacemi je třeba vždy počítat. Cestu jsem plánoval přes mapy na googlu a musím konstatovat, že zde uvedené údaje o délce trasy jsou přesné.

Ubytování jsem hledal přes Booking.com (až na určité výjimky). První výhoda tohoto vyhledávače je rychlost – okamžitě víte, že je ubytování volné. (Myslím, že takovéto cesty se ani jinak plánovat nedají), můžete ho celkem flexibilně měnit nebo rušit, máte jistotu rezervace a obvykle nemusíte složitě platit zálohu. Výhodná je registrace, protože po pár nocích získáte status Genius a máte různé slevy nebo i jiné výhody. Hustota ubytování přes vyhledávač Booking je vysoká ve Slovinsku, Chorvatsku i Maďarsku. V Bosně záleží na destinaci – turisticky známější  místa jsou samozřejmě častěji v nabídce – nedokážu si třeba představit hledat ubytování v Mostaru jinak. Naopak některá místa jsou zcela bílá a zde si musíme poradit jinak.

S dětmi je hledání ubytování na místě téměř nemožné. Představte si unavené děti a objíždění penzionů a apartmánů, z nichž u některých ani nepoznáte, že se jedná o ubytovací zařízení, stálé odpovědi obsazeno nebo vysokou cenu a blížící se noc. Toto s malými dětmi nedoporučuji. Pokud nechcete plánovat cestu předem, pak je lepší zamluvit ubytování na začátku dovolené a pak průběžně hledat další noci – wifi je už dnes samozřejmostí na většině ubytování…

Spojení hor, koupání a poznávání. Kam tedy jet? Po dlouhém váhání jsme se rozhodli po okruh Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu a Hercegovinu. Pár dní v Alpách, koupačka v Chorvatsku a poznávání Bosny. Musím přiznat, že Chorvatsko nemám rád, ale děti u moře ještě nebyli a přece jenom je to v této oblasti téměř jediné moře. Katka – mladší dcera – měla ani ne 1,5 roku, a tak jsme nechtěli jezdit příliš daleko.



Booking.com


Slovinsko – tady to známe velice dobře. Byli jsme zde v roce 2016 v Bledu (o tom ještě napíšu) a moc se nám tu líbilo. Je zde ale všechno až moc upravené a v pořádku. Takový stát ideální pro život. Všechno legislativně podchyceno, takové trochu Rakousko – pouze jazyk příbuzný Slovanům.

Chorvatsko je v Čechách známé všem, všichni Češi tam jezdí, a proto bychom se mu nejraději vyhnuli. Já jsem zde nikdy nebyl, tak jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči.

Bosna a Hercegovina byl můj první kontakt s Balkánem. Trochu jsem se bál. Všude jsem četl, že se není čeho bát, ale poprvé je poprvé. Nakonec: krásný stát, kde je nezničená příroda a milí lidé.

Termín: poslední týden v červnu a první týden v červenci.

Trochu nás postrašilo auto, protože se týden před odjezdem rozbil kompresor na klimatizaci a jeďte si s dětmi na jih v létě bez klimatizace. Nakonec se v našem ojetém Sharanu musely dělat zázraky – chladivo stále ucházelo. Nakonec se z dvouzónové klimatizace dělala jednozónová, řezali se trubky, zatěsňovali a vyměnil se kompresor. Naštěstí vše fungovalo.

Celý život jsme jezdili na jedno nebo dvě místa. Týden v jednom ubytování, maximálně k tomu pár dní na druhém. Ideálně hory. Ráno jsme jeli na výchozí místo, pak osmihodinová tůra a večer dvě mrtvoly.



Booking.com


S naší první dcerkou žádná změna, jen to nebyla osmihodinová tůra, ale třeba hodinu a půl s kočárkem nahoru a ta samá vzdálenost dolů. Super. Mohli jsme i s miminkem do Alp. Jak Petruška rostla, kočárek se jí přestával líbit a nastal problém. Vzdálenosti se zkracovali, nebylo snadné vymyslet pro dva akční rodiče program na celou dobu.

Naše cesty se proměnily a my začali více poznávat okolí, hledali zajímavá místa v bližším i vzdálenějším okolí. Nakonec to dopadlo tak, že jsme najeli spoustu kilometrů po okolí, ale většinu jsme jich projezdili právě při návratech do našeho bydlení.

Až loni jsme prozřeli a vymysleli něco zcela jiného. A musím říct, že mnohem lepšího: okružní cestu – pár dní jedno místo, pak přejet dál a za 2 týdny udělat okruh. Stejné množství kilometrů, ale mnohem větší rozsah zajímavých míst i zážitků. Ale také mnohem náročnější plánování.

Pro aktivní rodiče, ale skvělá věc – rozmanitá dovolená, kde se nenudí ani děti, ani dospělí. Kde si všichni mohou přijít na své. Hory, města, zážitky, koupání… Vše se dá naplánovat a stihnout. Jen to chce trochu námahy. Ta ale za to stojí…